MUStr.RUDOLF ZAVADIL

zakladatel a rechtor
Velkomoravské university strécovsko-tetinské

 

Narodil se 12.7.1934 v Lovčičkách u Slavkova v muzikantské rodině. Základy hudební výchovy získal v soukromé škole svého otce Rudolfa Zavadila staršího. Na brněnské konzervatoři studoval klavír a po absolutoriu se věnoval pedagogické a organizační činnosti. Stal se jakožto osvědčený pedagog ředitelem hudebních škol v Bystřici nad Pernštejnem, LŠU v Modřicích a v Oslavanech u Brna. V roce 1968 se stal profesorem na brněnské konzervatoři, kde založil jazzové oddělení a jazzový orchestr pro potřeby školy. Byl osobností, kolem které se shromažďovali muzikanti mnoha žánrů, hrál ve svém „Combu Rudy Zavadila“, dirigoval jazzový „Army Big Band“ a byl vždy tam, kde se něco dělo. Na jeho chatu v Bítově se sjížděli muzikanti, jeho žáci a přátelé a nenápadně tak vznikalo podhoubí, z něhož o několik let později vyrostla Velkomoravská universita strécovsko-tetinská. Samotné mezi muzikanty se rozšířivší pojmenování „stréc“ vzniklo, jak je uvedeno ve strécovském almanachu, když se jeho sestře v roce 1957 narodil syn a náš budoucí rechtor pronesl prorockou větu: „Žádný Rudo, už su stréc !“

Poprve slavnostně promočeni a ozdobeni diplomem a odznakem nově zrozené vysoké školy byli stréci a tetiny dne 19. listopadu 1971 v Besedním domě v Ivančicích. Iniciátorem byl všemi uznávaný a zvolený rechtor MUStr. Rudolf Zavadil. -- Tak praví vzácná první kronika, uložená v archivu university a budoucí badatelé se o tom budou moci přesvědčit nejen v almanachu, ale i v další kronikách, které dokumentují bohatý život tohoto vzdělávacího ústavu až do dnešních dnů.

Stréc Ruda Zavadil byl nositelem ryzího a plného muzikantství, humoru, lidskosti,a přitom prosté člověčenské pokory. Stál u zrodu Velkomoravské univerzity strécovsko-tetinské a byl jejím jediným nezapomenutelným rechtorem celých třicet šest let jakožto reprezentant strécovské myšlenky, která i po jeho odchodu žije a bude žít dál.

Tož strécu rechtore FIS – CIS ! ( A mám pocit, že slyším jeho odpověď: „DVĚ bé, TŘI bé, já vím, tati.“)